"Kudy vede cesta?”, asi se ptáte. Tak zvaným “gamechangerem”, tedy prostředkem, který úplně změní dosavadní pořádky, mohou být regulatorní sandboxy (viz dále), popř. v českém překladu pískoviště. Ty už v roce 2016 poprvé vyzkoušeli ve Velké Británii. Autor konceptu Mark Walport, hlavní vědecký poradce britské vlády, se tehdy nechal inspirovat klinickými testy ve zdravotnictví.
Pokud chceme s nějakou inovací, a to nejen s inovativní technologií, prorazit na trh, musíme její fungování nejprve vyzkoušet v reálných, nikoliv jen laboratorních podmínkách. Konec konců většina inovativních myšlenek se zrodila tímto způsobem. K hledání těch, které byly bezchybně spočítány, vymyšleny, namodelovány a hned úspěšně aplikovány (bez testování!), bychom potřebovali hodně silnou lupu.
Mimochodem, myslíte si, že Římané první sklo také hned využili ke zvětšování textu? Pro zdárný úspěch tedy je potřeba experimentovat. Co když ale existuje příliš přísná regulace, která leckdy ani nepočítá s některými novodobými vynálezy? Ideálním příkladem je právě zmiňovaná autonomní mobilita. Česká legislativita, konkrétně zákon o silničním provozu nezná pojem autonomní vozidlo, byl zkrátka sepsán v době, kdy o něm snili jen největší technooptimisté. V Německu sice od roku 2021 platí zákon o autonomním řízení, již předtím ale silnice u našich sousedů brázdila nikým neřízená auta. Dovolovaly to totiž regulatorní sandboxy (něm. Reallabore).
Regulatorní sandboxy představují proces, ve kterém je možné zkoušet inovativní přístupy, produkty, služby či obchodní modely, které nemají jasnou oporu v zákonech a vyhláškách. Provádějí se po schválení státní institucí pod dohledem regulátora na jasně omezeném území, virtuálním či fyzickém, po omezenou dobu (většinou maximálně 3 roky). Celý systém se vyznačuje bezpečným prostředím, protože testující nejsou vázáni regulacemi. Na základě zpětné vazby může poté být stávající legislativa změněna či navrhnuta úplně nová (zvláště v nových oborech jako je umělá inteligence). Prováděcím předpisem, který aplikaci sandboxů povoluje, jsou tzv. experimentální doložky v jednotlivých zákonech, nebo samostatný zákon. |
Šíře využití regulatorních sandboxů je nesmírná, jde totiž o komplexní nástroj. Ten může na jedné straně pomoci v rozvoji dynamických oborů jako telemedicína (na tu se pomocí regulatorních sandboxů zaměřují např. v Singapuru či umělá inteligence. Zde stojí za zmínku iniciativa Evropské komise, která v zákoně o umělé inteligenci (AI Act) členským státům dokonce povinnost implementovat sandboxy výslovně nařídila. Na druhé straně lze pomocí tohoto nástroje docílit inovací i v sektorech jako je sociální politika či školství.
Ostatně, regulatorní sandbox svým způsobem zná už i náš školský zákon z roku 2004. "Ministerstvo vyhlašuje a řídí pokusné ověřování metod, obsahu, forem, organizace vzdělávání a pokusné ověřování způsobu řízení škol a školských zařízení; přitom vždy stanoví dobu pokusného ověřování, jeho rozsah, financování ze státního rozpočtu a způsob hodnocení jeho výsledků."
Regulatorní sandboxy však své využití najdou i v rozvoji zaostávajících regionů. Jedním z příkladů je v poslední době medializovaný příklad města Aš a jeho okolí.
„Navrhujeme vznik Lex Aš, který je založený na kombinaci několika sandboxů a dalších opatření s časově omezenou platností. To umožní vyzkoušení nových či upravených metod rozvoje v tomto území,“ vysvětluje starosta západočeského města Vítězslav Kokoř (ANO).
Zahraniční zkušenosti jsou cenným zdrojem informací, proto se jim bude věnovat navazující článek. Nezbývá tedy než doufat, že se čeští politici v zahraničí inspirují, a předpis, který by pomohl Ašsku a zároveň předním českým inovátorům, brzy do Sbírky zákonů prosadí.
Daniel Bečvář
Foto: kudyznudy.cz
