Českou ekonomiku čeká dlouhé období změn. Setrvale nízká nezaměstnanost, do jejíž úrovně výrazněji nezasáhla ani koronavirem způsobená ekonomická krize, svědčí o tom, že se dosavadní hospodářský model vyčerpal. V dnešní době stojíme na prahu další fáze transformace průmyslu, která nás vede do éry, kde se prolínají hranice mezi fyzickým a digitálním světem.

V posledních letech jsme svědky rychlých a nepředvídatelných změn, které zasahují všechna odvětví lidského života, od ekonomiky, přes změnu klimatu, až po technologie. Tyto změny často přicházejí nečekaně a svou rychlostí a intenzitou vyžadují přizpůsobení se novým podmínkám.

Co spojuje energetiku, farmacii a finanční služby? V těchto všech oborech se často uplatňuje přísná regulace, nedovolující prorazit inovativním produktům. Mnohé státy ale pochopily, že jeden šikovný nástroj přeci jen existuje.

Na hesla jako “Mozkovna, ne montovna!” už jsme v Česku nějakou dobu zvyklí. Hlásají je různé názorové směry, výsledek však patrný není. Zatímco v Německu jezdí autonomní autobusy, u nás tomu stále zákon brání. Cestu přitom známe.

Jako každý rok, i počátkem roku 2024 bilancujeme, co se nám ve městech podařilo nastartovat za nové projekty, jaká témata byla diskutována a co očekáváme, že bude prioritou v roce letošním.

Stalo se jakýmsi plánovacím předsudkem, že všechny cíle strategických dokumentů musí být tzv. SMART. I když to se to při teoretické disputaci zdá jednoznačné, ostatně přeci je jasné, že abychom cílů dosáhli, musíme jen stanovit v takové podobě, aby dosažitelné, praktická aplikace tak jednoznačná není.

V mnoha předchozích článcích na téma strategického plánování jsem vysvětloval důležitost leadershipu jako hlavního hybatele změny. Zejména při strategickém plánování je leadership zcela zásadní faktor, který jednoznačně definuje, jak bude celý postup tvorby strategie vypadat. Přestože jsou analýzy důležité, neměly by stát za rozhodnutím, čeho vlastně chceme dosáhnout.

Implementace strategie je vždy velkou výzvou. V naprosté většině případů strategické dokumenty nenaplní stanovené cíle (ve více jak 85 % případů). Nejen města a obce mají tendenci spíše investovat svou omezenou kapacitu a pozornost do témat, které občané vidí a cítí napřímo, než se zabývat dlouhodobými strategickými cíli.

Strategie rozvoje bydlení měst v ČR, jsou-li takto nazvány, jsou spíše návrhy politik bydlení v jednotlivých městech. Spíše se jedná o soupisy a popisy možného, které jsou však téměř univerzální pro všechna města či alespoň pro určité typy (velká nebo malá, v blízkosti jádra či na periferii, rostoucí či smršťující se atd.).

Obce a města řeší obdobné problémy, čelí podobným výzvám. Jak tedy nastavit správně priority své strategie? Co vše má ve strategii být uvedeno? Až do jaké podrobnosti ve struktuře strategického dokumentu jít?

Při poslední aktualizaci našeho šetření, které se věnuje využití strategického plánování ve městech v ČR (206 ORP), jsme pro rok 2022 navýšili průměrný počet dokumentů strategického významu na 11,4 ze stavu 10,6 v roce 2019. Našim obcím přibývají zejména adaptační strategie a energetické koncepce.

Tvorba strategie je kreativní proces, který kombinuje řadu kompetencí a přístupů. Ano, lze identifikovat rámcové postupy, metody nebo principy, které je vhodné aplikovat, nicméně jejich užití nesmí být taxativní. Tvorba strategie, stejně tak i šíře dopadu strategie, by měla vycházet z reálné situace každého jednoho města.

V dnešní době již existuje řada strategických dokumentů, které jsou prostě skvělé. Města se postupně učí odklánět se od přežitých konceptů strategického plánování, nefunkčních postupů, archaických metod a formy výstupu, která vypadá, jako by byla sepsána na psacím stroji. 

Jeden z klíčových důvodů, proč takřka každá strategie při své implementaci selhává, je její vazba na rozpočet města. Nebudu se zabývat způsobem vzniku samotné strategie (může být rozličný), i tento však může mít dopad na selhávání v implementaci.

Při tvorbě každé strategie se dostaneme do fáze, kdy máme zpracovanou vizi, určeny strategické cíle/priority a postupně budujeme zásobník projektů pro nadcházející roky. I na malém městě takový zásobník často obsahuje stovky potřebných projektů, na jejichž realizaci chybí peníze.

Čím dál častěji jsem dotazován, kolik vlastně taková strategie stojí. Dnešní článek proto chci věnovat úvaze nad touto otázkou.

Dnešní hyper turbuletní doba sebou přináší nové výzvy, na které musíme všichni adekvátně reagovat. Každé odvětví má jinou přirozenou míru flexibility, někde se lze na změny, zejména vnějšího prostředí, adaptovat rychleji, jinde pomaleji. Rozdíly lze pozorovat nejen mezi obory, ale i obecně mezi soukromým a veřejným sektorem.

Jak budovat města – místa, která zaručují vysokou kvalitu života pro všechny – je klíčové téma současné doby. Každý z nás má na kvalitu života jiné nároky, je to věc osobních preferencí, často velmi protichůdných.

Strategii považuji za hlavní odpovědnost top vedení. Strategie určuje cestu, jak dosáhnout Vize, definovaných cílů. Odlišuje úspěšné od neúspěšných, vítěze a poražené. Proto ze svého principu není možné strategické plánování přenést na niší úroveň řízení nebo zcela delegovat na externí subjekt.

Při plánování rozvoje obce, hledání hlavních fenoménů, formulaci možných řešení, rozhodování o využití finančních prostředků apod., je důležité zapojit obyvatele či další aktéry v obci působící. 

Strategie je základním výchozím dokumentem města. Její význam je obrovský, ale jen v případě, že se dělá správně. Dnes má každé město několik strategických dokumentů, které jsou však většinou jen "mrtvé" dokumenty, vzájemně se vylučující a poplatné době.

Strategie je základ. Musí mít jasnou vizi a konkrétní plán, jak ji dosáhnout. Musí být jednoduchá a srozumitelná pro všechny. Musí reagovat i na čím dál rychleji se měnící svět, protože jinak skončí zapomenuta v šuplíku.

Poslední roky se zabýváme společně se startupem Obce v datech využitelností dat pro rozhodovací procesy. Dlouhodobě usilujeme o to, aby zejména strategické rozhodování bylo opřeno o relevantní a aktuální data. 

Již samotný rychlý nástup epidemie a souvisejících opatření vlády ukázal na rozdílnou úroveň připravenosti obcí na jejich digitální řízení a komunikaci s občany.

Aktuální kritická situace klade na samosprávy zvýšené nároky co do zajištění veškerých opatření souvisejících s nouzovým stavem, ale i co do komunikace s občany.