Co vše má strategie řešit?

Tvorba strategie je kreativní proces, který kombinuje řadu kompetencí a přístupů. Ano, lze identifikovat rámcové postupy, metody nebo principy, které je vhodné aplikovat, nicméně jejich užití nesmí být taxativní. Tvorba strategie, stejně tak i šíře dopadu strategie, by měla vycházet z reálné situace každého jednoho města.

Jiné postupy se aplikují u měst, které prosperují, kam se stěhují mladí lidé atd., jiné pak u měst, které trpí vysokým podílem lidí v sociálních problémech, nedostatkem práce, špatnou dostupností služeb apod.

Všichni se shodnou na tom, že strategie by měla být dosažitelná, proveditelná, konkrétní a měřitelná. Jenže co když to nestačí? Co když nejsme schopni ovlivnit některé faktory, které mají zásadní vliv na prostředí, které řešíme? Jak má strategie města reagovat na vysokou koncentraci hůře přizpůsobivých občanů, když stát štědře rozdává příspěvky na bydlení a díky zcela zbytnělé dávkové politice motivuje tyto občany, aby nechodili do práce? Jak má město vyřešit nedostatek doktorů, učitelů? Jak má aktivně lákat firmy do svého katastru?

Netradiční postupy

Základem uvažování je vždy hledat postupy a řešení (nejlépe ze zahraničí), které fungují na lokální úrovni a které můžeme aplikovat a něco konkrétně ovlivnit. Při skutečně složitých a komplexních problémech se nebát experimentů, netradičního „out of the box“ uvažování. Jistě každý nový přístup s sebou přináší zvýšené riziko neúspěchu, na druhou stranu je to mnohdy jediná alternativa oproti tak typickému „do nothing“ přístupu.

Ruku v ruce se snahou vyřešit zdánlivě neřešitelné doporučujeme ve strategickém plánování vystoupit ze zažitých rámců a vedle naší strategie reálně definovat klíčové problémy, jejich příčiny a důsledky. Ukázat, co se s městem či s celým regionem stane za 20 let, pokud se nic nezmění. Následně zahájit veřejnou diskuzi na úrovni kraje, zejména však státu, jak k tomu oni přistupují. Nebát se udělat z problému veřejné téma. Zapojit občany, nevládní organizace, média. Vytvořit tlak na národní šampiony a donutit je problémům věnovat svou pozornost. Soustavně a dlouhodobě, dokud se problémy nezačnou řešit.

Změnit to, co zdá jako neřešitelné

Z vývoje národní „regionální politiky“ je patrné, že její snahou je se skutečným problémům vyhýbat. O bolavých tématech pohraničních měst (i třeba vnitřních hranic krajů) se ví, mnohdy i mluví, ale v zásadě se nic nekoná. Typicky se dá porovnat příspěvek z rozpočtového určení daní krajských měst, který je pro velká krajská města větší než pro menší aglomerace typu Liberec, Olomouc apod., které ale řeší stejné problémy jako větší města. Proč stát neřeší socioekonomické problémy Karviné, Aše, Litvínova a dalších? Proč nejsou dotace ještě více soustředěny do postižených oblastí? Proč není větší pozornost věnována rozdílům kvality života českých měst? Proč ministerstva ze své úrovně systémově neřeší rozevírání nůžek, ale přitom všude mluví o potřebě a naplňování politiky soudržnosti?

Dokud strategický tlak těchto měst nebude významný, odpovědní nevystoupí ze své komfortní zóny a nebudou se tématům věnovat.

I to je však cílem strategií. Změnit to, co se zdánlivě jeví jako neřešitelné.

Jan Havránek